Taijiquan, Tai Chi Chuan, Tai Či
Taijiquan stejně jako i jiné názvy bojových umění z východu naráží na problém s přepisem do západních jazyků, což způsobuje různé mutace v názvech na západě. Obzvlášť znak 極 – ji jeho výslovnost ve správném znění nejde v češtině vůbec zapsat. Je to jako byste chtěli říct ČŽI ale pouze přední části jazyku. Zkusili jste to? 😀 Krkolomné, že? 
Ale pojďme se podívat na to, co to vůbec Taijiquan je. Název se skládá ze tří čínských znaků (slov):
- 太 Tai – doslova znamená: příliš, moc
- 極 Ji – znamená: extrém, pól
- 拳 Quan – znamená: pěst (čteme jako čuan, přitom č se zde zase vyslovuje přední části jazyku, něco mezi c a č)
Mnozí toto umění nazývají zkráceně Taiči. Ale ať už toto vyslovíte jakkoliv, je tu jedna velká chyba. Taiji je název všem dobře známého symbolu Jin a Jang. Když ale řeknete: „Jin a Jang“ namísto „Taiji“, je to jako byste řekli: „ruka, noha, hlava, střevo…“ namísto jednoho slova: „člověk“.
Tai, jak jsme si už výše vysvětlili, znamená „příliš/moc“, ale v našem kontextu je to spíše „veliký“ a Ji znamená „extrém“. Quan má význam „pěst“. A teprve když spojíme Tai, Ji a Quan do jednoho celku, označujeme tím, že jde o styl bojového umění.
A ejhle – máme tu pojem Pěst Velikých Extrémů. Velikých jsem záměrně napsal v množném čísle, neboť jsou zde dva – Jin a Jang. Dva protikladné póly, které dohromady vytváří vše, co kolem sebe pozorujeme. Každý sám o sobě bez toho druhého vytváří nerovnováhu a zaniká, nebo k zániku neochvějně vede. Proto v Taijiquan v sobě každý pohyb nese současně oba principy – Jin i Jang. Dokonce, i když primární význam pohybu je Jang – útočný, vždy je v něm někde i Jin – obranný a naopak. Přitom na sebe plynule navazují. Přesně jak je to na vyobrazení tohoto symbolu – Jin v sobě nese Jang a navazuje na Jang nesoucí v sobě Jin. Oba jsou v neustálém pohybu, proto na vyobrazení jsou tyto komponenty jakoby do sebe navzájem zakroucené. Když od sebe Jin a Jang nebudeme oddělovat a budeme je aplikovat vždy spolu, nebude docházet k rozrušení celku Taiji. Je tím vytvořena rovnováha a teprve tehdy můžeme mluvit o Taijiquan – o stylu, nebo pěsti velikých extrémů.
Někdy se pojem Taijiquan překládá jako Pěst Velikého Předělu. Obzvláště v ruskojazyčných zemích. A mně se tento překlad hodně líbí. Osobně ho často používám, neboť velmi dobře vystihuje to, o co zde usilujeme. Slovo předěl samo osobě znamená mezník, hranici, jakýsi zlomový bod. Ale zde mluvíme o „velikém mezníku“ veliké hranici. Co dělá z ohraničeného prostoru „veliký“ a ne jen velký ohraničený prostor? Je to právě prostor neustále posouvající své hranice. Jako vesmír, který neustále expanduje a rozpíná se, i my se snažíme neustále růst a posouvat své schopnosti za hranici svých možností. Vesmír nemá konce a naše schopnosti stejně tak. A právě proto je to Tai jiquan.
Taiji je celá věda ležící v osnově Taoistické filozofie. Velmi dobře je popsána v traktátu I Ťing – kniha přeměn. Abychom lépe pochopili sounáležitost Taiji s Taijiquan a co pro Číňany Taiji znamená, pojďme si krátce říci něco o tomto konceptu. V Taiji Jin představuje zápornou sílu, Jang zase tu kladnou. Nikoliv ve smyslu dobra a zla, ale spíše po fyzikální stránce. Jin je tma, slabost, chlad, prázdnota atd. Jang zase světlo, síla, teplo, naplněnost atd. Dva extrémy spolu v neustálém pohybu, navzájem se doplňujíc tvoří Taiji. Ale ještě než Taiji vzniklo, bylo Wuji, neboli žádný předěl, žádný pohyb, absolutní prázdnota, klid. V prázdnotě se zrodily dva protiklady, uvádějící vše do pohybu. A tento stav nazýváme Taiji. Tento stav se má následně zase vrátit do stavu Wuji. Ovšem Taiji nezměnilo Wuji, spíše se ve Wuji zrodilo a vněm také zanikne. Je až udivující jak to sedí s nejmodernějšími poznatky v oblasti kosmologie. To bude dáno tím, že Taoisté byli v podstatě pozorovateli. Jakýmisi vědci té doby. A vzhledem k tomu, že je v jejich úsudcích neomezovala žádná církev či jiná instituce, narozdíl od jiných zemí, podařilo se jim dosáhnout poměrně přesných poznatků v oblasti kosmologie a medicíny. I tak – Wuji = klid, Taiji = pohyb. I v Taijiquan se snažíme zachovat tento cyklus a zároveň ještě v pohybu hledat klid a v klidu se zase rodí pohyb. Všechny principy z I Ťing se dají v tomto bojovém umění najít.
Jak už jsem tu vysvětlil, Taijiquan je bojové umění. A právě tak ho musíme chápat a v souladu s tím k němu přistupovat. I když ho cvičíme pouze pro zdraví. Pouze tehdy když víme, co ve skutečnosti každý pohyb znamená, dokážeme je provádět správně. Popřípadě budeme schopni sami nacházet chyby a opravovat je. Cvičení „Tuei Šou“ neboli tlačící ruce se sice cvičí hlavně pro bojové účely, ale v prvních fázích tohoto cvičení se zpravidla vyučují jemné útoky. Do nich ještě nejsou zahrnuty údery, ale jsou tvořeny převážně odstrčením soupeře všemi možnými způsoby. Odtud i název tlačící ruce. V Tuei Šou se učíme pracovat se soupeřem, vnímat jeho sílu a vypořádat se s ní ve svůj prospěch a bez využití hrubé síly. Učíme se být jako voda. Když máme volnou cestu okamžitě tam tečeme. Jakmile cítíme sílu, nepůjdeme proti ní silou! Jemně ji odvedeme, nebo ustoupíme a necháme ji působit do prázdna a sami přitom udeříme z jiného směru. Neustále se snažíme soupeře vyvést z rovnováhy a ohlídat aby se toto nepodařilo jemu. Na začátku se to provádí pomalu, v klidu, bez tvrdých útoků a s omezeným počtem bolestivých pák, kterými je Taijiquan dost nasycené. Právě tuto první fázi se doporučuje cvičit i těm, kteří se o Taijiquan zajímají pouze ze zdravotních, duchovních, či jen rekreačních důvodů. Výborně to posiluje a díky pákám i protahuje celé tělo a zároveň prohlubuje pochopení Taijiquan.
Sestavy v Taijiquan jsou typické svým půvabem! Provádí se ladně, pomalu, pohyby přechází jeden v druhý a plynule na sebe navazují, skoro jako by neměly začátek ani konec. Jako by nestačilo, že samy pohyby jsou mnohdy dost náročné na koordinaci, musíme pohyby ještě koordinovat s dechem! To vše dohromady dostatečně zatěžuje mozek a tím pádem velmi dobře působí nejen na něj, ale také na celou nervovou soustavu. Vzhledem k tomu, že mozek je dost zatížen, nemá již žádnou volnou kapacitu na „zbytečné“ myšlenky a tak se dá okamžitě vpadnout do meditativního stavu. V podstatě praktikování sestavy Taijiquan je dynamická meditace.
Tím, že pohyby se provádí v koordinaci s dechem, Taijiquan velmi dobře působí na kardiovaskulární systém. Zároveň se zde pohyby provádí po kruhové trajektorii, což ve svém důsledku dobře působí na klouby. Postoje by se měly provádět ve výšce, která je na hranici mezi těžkou a lehkou zátěží. Tím pádem nohy pořád posilují, aniž by se přetěžovaly. Taijiquan však působí i na celou řadu dalších zdravotních aspektů. Jsou to trávicí soustava a celý pohybový aparát. Taijiquan doslova zázračně působí proti stressu, protahuje svaly a šlachy a také preventivně působí proti Alzheimerově nemoci.
Nesmíme opomenout, že Taijiquan nás rozvíjí i po duchovní stránce. S postupujícím pokrokem ve výuce Taijiquan, si stále více budeme osvojovat principy z taoistické filozofie. A to jak teoreticky, tak i v praxi. Nedílnou součástí Taijiquan je cvičení Qigong – plné meditace. V něm budeme mimo jiné pracovat s takzvanými „třemi poklady“ Jin (podstata), Qi (vnitřní síla) a Sheng (duch). Můžeme bez nadsázky říct, že Taijiquan dělá člověka lepším a to po všech stránkách!